Zpět na seznam

    Poslední spotterský výlet v tomto roce mě zavedl opět na velmi přívětivé letiště Amsterdam-Schiphol.

    Tentokrát jsem ovšem letěl z Prahy, ale stejně jako vloni na jaře se společností SkyEurope. Na ranní let NE 2610 s pravidelným odletem v 6:30 byl nasazen Boeing 737-700 OM-NGM, s příjemnou posádkou cpt. Ladislava Crkvy a druhého pilota Justina Deckera. Po startu z dráhy 24 pražského letiště jsme nabrali kurz přímo na Amsterdam, let ve výšce 40000 stop nad oblačností, která pokrývala celou západní Evropu, byl velmi klidný. Po hodině a čtvrt jsme ze severu oblétli Amsterdam a přistáli na dráhu 18C letiště Schiphol.

    Na tomto letišti existuje několik míst, odkud se dobře fotí letadla. Ihned po příletu mé kroky mířily na obrovskou vyhlídkovou terasu, ze které je vidět na několik nástupních prstů a práh dráhy 24. U většiny stojánek "překvapivě" stála letadla společnosti KLM, nejvíc své pozornosti jsem ovšem věnoval letadlům MD-11, která v takovém množství můžete vidět asi jen zde.

    Po krátké exkurzi v příletové hale, kde mne nejvíce zaujala příď zřejmě DC-9 umě zasazená do výlohy obchodu s leteckými suvenýry, jsem se autobusem přesunul na známý spotplac u dráhy 06/24 Kaagbaan. Poskytl se mi phled na spoustu startujících velkých mašin, jako Boeingy 747, 757, 767, 777, Airbusy 330 i 340, a taky ony MD-11, a samozřejmě také spousta bulíků, malých Airbusů a Fokkerů. Škoda jen toho počasí, přece jen mohlo sluníčko zasvítit víc.

    Po pěším přesunu k terminálu (přece jen mi přišlo 2,40 EUR za 10 minut jízdy busem trochu moc) jsem ještě strávil nějaký čas na vyhlídkové terase a čekání na večerní odlet v útulné kavárně hned vedle terasy.

     Zpáteční let NE 2615 byl naplánován na 21:20, přistaveno byl Boeing 737-700 OM-NGL s posádkou vedenou cpt. Valušiakem. Odlet se povedl opět načas, po vzletu z dráhy 24 se mi ještě naskytl pohled na cargo stojánku Martinairu a po levé zatáčce i na nádherně osvětlený Amsterdam. Směrem na východ se ale opět počasí zkazilo, pod námi se daly vytušit pouze mraky, a protože nesvítil ani měsíc, zbytek letu ve výšce 39000 stop proběhl prakticky ve tmě. V Praze byla při přistání velmi nízká oblačnost a také mlha, takže jsme se z mraků vyloupli prakticky až nad prahem dráhy 24.

    Výlet to byl tedy velmi povedený, a zopakuju si jej opět na jaře, kdy v rámci SkyEurope-šílenství (viz seznam letů) plánuju navštívit opět i Amsterdam.