Od léta předchozího roku první soukromý letecký výlet jsem tentokrát nasměroval do Itálie. Na Velikonoční prodloužený víkend jsem zakoupil letenky u společnosti Lufthansa z Prahy na Milánské letiště Malpensa. Plán byl prostý - ukojit potřebu po létání, něco málo fotografování na letišti Malpensa a hlavně prohlídka samotného Milána s jeho pamětihodnostmi.
23.4.
Sobotní odlet letu LH 3733 byl podle letového řádu naplánován na 14:45. Pro nás to znamenalo brzké ranní vstávání a cestu přes celou republiku do Prahy. Naštěstí u Lufthansy funguje online check-in velmi dobře, takže na letiště jsme se dostavili již s palubními vstupenkami s vyznačenými sedadly 22A a B; u přepážky jsme pouze odložili zavazadlo a vydali se na bezpečností prohlídku a pak i na vyhlídku na konci prstu C terminálu 2. Tady jsme byli svědky vystřídání Airbusu 321 Lufthansy směřujícího do Frankfurtu a Airbusu 319 registrace D-AILH, kterým jsme měli za několik desítek minut odletět do Milána, na stojánce C2.
Usazeni v letadle naplněném asi ze dvou třetin a s italskou posádkou tvořenou dvěma dámami a jedním veselým vedoucím kabiny, jsme z dráhy 06 Ruzyňského letiště vzlétli už v 14:39 a po dlouhém levém oblouku směřujícím přímo nad letiště jsme se vydali směrem na jihozápad. Kromě krátké turbulence ještě nad naším uzemím byl let poměrně klidný a my jsme mohli pozorovat rostoucí oblačnost, čím blíže jsme byli Milánu. Catering Lufthansy byl podle očekávání velmi chudý, sestávající z ne moc chutné bagetky a nápoje podle přání.
Na dráhu 35L letiště Malpensa jsme přistáli do zamračeného počasí v 15:46. Naše letadlo bylo odstaveno přímo na ploše, takže na terminál 1 jsme byli dopraveni autobusem. Po vyzvednutí zavazadla jsme strávili jen chvilku pozorováním provozu, ale kromě několika velkých letadel stojících u terminálu se nedělo nic zajímavého.
Pro dopravu do města jsme využili vlak Malpensa Express směřující na nádraží Milano Centrale, s jízdenkou za 7 EUR, abychom vystoupili už o zastávku dřív na nádraží Porta Garibaldi. Po zakoupení 48-hodinové jízdenky na MHD za 5,50 EUR jsme se pomocí metra a tramvaje dopravili do hotelu Mirage vzdáleném cca 30 minut od historického centra.
Sobotní večer jsme ještě věnovali krátké procházce po historickém centru se známou katedrálou Duomo a nákupní galerií Vittorio Emanuelle II, ve které byla toho času vystavena maketa letadla Piaggio Avanti. Pak už jsme se rychle vrátili do hotelu a vyspali se na nedělní program.
24.4.
Neděle měla velmi nabitý program, proto jsme prohlídku města zahájili přímo v katedrále. Obrovský pětilodní chrám nás nadchl jak zevnitř, tak i zvenku, a samozřejmě jsme si ve stále zlepšujícím se počasí nenechali ujít prohlídku střechy katedrály. Znovu jsem si, tentokrát už za světla, vyfotil model letadla Avanti v gelrii Vittorio Emanuelle II. a nezapomněli jsme ani na vynikající zmrzlinu v jednom z okének nákupní galerie. Přímo za obchodní galerií je náměstíčko se světoznámou operou La Scala, která je zvenčí velmi nenápadná; uvnitř ovšem skrývá hlediště pro několik tisíc diváků. Další naše kroky směřovali kolem Pinacoteca Brera, kde se nachází jedna z milánských galerií. Krásnými uličkami jsme pak prošli až k hradu Castello Sforzesco s velkým parkem, a po této návštěvě jsme se vydali ke kostelu Santa Maria delle Grazie; v refektáři tohoto kostela se nachází světoznámá malba Leonarda da Vinciho Poslední večeře, kterou jsme si prostě nemohli nechat ujít. Vstupenky na tuto prohlídku jsou vyprodány vždy velmi dlouho dopředu, a často je jedinou možností koupit tuto vstupenku u firem, které si při prodeji přirazí velmi vysokou částku. Krásný je ovšem i samotný kostel.
Po prohlídce obrazu a kostela jsme zamířili do jedné z uliček u Pinacoteca Brera, ve které jsme si vyhlédli restauraci s venkovní zahrádkou a s poněkud nižšími cenami, než jaké měly restaurace přímo u náměstí Duomo. Po vynikající večeři jsme se ještě jednou prošli po historickém centru, včetně ulice Monte Napoleone s obchody světoznámých (s odpovídajícími cenami) značek, až ke kostelu San Lorenzo Maggiore a vydali se zpět do hotelu připravit se na pondělní cestu domů.
|
25.4.
Cestu domů jsme zahájili na nádraží Milano Centrale, vystavěném v monumentálním stylu ve třicátých letech 20. století. Vlak společnosti Malpensa Express nás svižnou jízdou dovezl k terminálu 1, kde jsme okamžitě využili Self Check-in kiosku k vytištění palubních vstupenek pro let LH 3732 s čísly sedadel 18A a B. Zajímavé na letadle A319 s registrací D-AKNH, které bylo pro tento let připraveno, byla absence řad 13 a 17. Opět jsme pouze odbavili zavazadlo a strávili chvíli pozorováním provozu na ploše. Provoz byl poněkud zajímavější než v době našeho příletu, a počasí také nabízelo více světla.
Náš let byl odbaven od gatu A13; z chodby spojující budovu terminálu s hvězdicí východů byl hezký výhled na plochu a mohl jsem tak i vyfotit i naše letadlo. V Airbusu byla opět italská posádka; bohužel ani při tomto letu jsem z hlášení nezachytil jméno kapitána, jakož i žádnou informaci o letu. Z dráhy 35L jsme odlétli v 12:48 a tentokrát téměř přímým letem se vydali směrem ku Praze. Několik mírných zatáček nad Alpami nabídlo krásné výhledy na zasněžené vrcholky, stejně tak jako hluboká údolí s městy a vesnicemi (viz fotografie Innsbrucku). Za českými hranicemi se opět zkazilo počasí a hodinový let byl zakončen klesáním do mrakových peřin a přistání na dráhu 06 ruzyňského letiště za podmračeného počasí.
Velmi podařený výlet jsme ještě zakončili chvilkou na vyhlídkové terase a pak už jsme se vydali na dlouhou pouť domů.
|